Bůh jako cesta a prostředek.

 

 

K poznání přírody a člověka, patří i poznání boha.

Uvěření v boha není poznání. Kdo uvěří, ten potřebuje prostředníka který mu všechny otázky zodpoví tak, aby odpovědi byli v souladu s vírou.

 

Dříve sídlil bůh na nebeské klenbě. Dnes v moderním výkladu řídil bůh Velký třesk. Vložil do hmoty svůj záměr včetně přírodních zákonů a evoluce.

 

Ten kdo nevěří ale poznává přírodu, tak pokud bůh existuje,  musí se spolu dříve nebo později setkat.

 

Při poznávání přírody, vesmíru, země, evoluce, genetiky jsem na boha nenarazil, nikde mi nechyběl.

Příroda se všude bez boha obešla.

 

Příroda se obešla, ale lidská kultura ne. První bohové, a nebyl to jen jeden bůh, jsou známí už na počátku civilizace.

 

 

Kde se najednou bohové vzali?

 

Prvním specialistou byl v lidské společnosti kouzelník.

Shromažďoval veškeré poznání své společnosti. Byl prvním lékařem, i psychologem.

 

Získal výsadní postavení.  Také často dostával úkoly, které nemohl vyřešit.

Radil se proto s nejstaršími členy společnosti, kteří ve své paměti nesli zkušenosti z minulosti.

To však vždycky nestačilo, protože i nejstarší pamětníci  si nepamatovali, ale věděli, že již zemřelí členové společnosti  měli o problému vědomost.

 

Aby kouzelník neztratil kredit, musel najít řešení.  Našel ho v navázání kontaktu s vědomím již zemřelých osob.

V obřadním ceremoniálu se snažil spojit s pamětí  zemřelých.

 

 

Tak vznikla duše člověka, která přesahovala jeho fyzickou existenci.

 

Někdy kouzelník uhodl řešení, jindy ne. Pak to bylo vinou duše zemřelého, protože s ním nebylo po smrti dobře zacházeno.

Tak kouzelníkovi přibyla práce okolo pohřebního ceremoniálu.

 

Neřešitelných problémů bylo stále dost, tak duši dostala i zvířata.

 

Co ale s neživou přírodou, deštěm, suchem, bouřkou, a činnostmi jako lov a boj.  Duše zemřelých na to působit nemohli, když to nezvládli za života.

 

Tak se zrodili bohové, kteří spravovali to na co člověk nestačil.

 

Různé kmeny měli různé bohy. Mnoho bohů, to byl chaos, tak byl jeden z bohů vybrán jako nejvyšší.

 

Tím se  kouzelník stal i zástupcem božím.

 

Bohové na hoře Olymp, nabrali podobu lidí a měli i lidské slabosti.

 

Sjednocování rodů do národů, si vyžadovalo jednotnou komunikační základnu, kde byl důležitý jeden bůh stejný pro všechny.

 

Systém jednoho boha  se prosadil silou národů.

 

Národy sjednocené pod jedním vládcem a jedním bohem byli hospodářsky i vojensky silnější než nábožensky roztříštěná konkurence.

 

Tak se stal bůh prostředkem k vytvoření mocných centralizovaných států. V Egyptě dostal podobu slunce.

 

V otrokářském Římě byl dlouho odpor k jednomu křesťanskému  bohu.

 

Rozpadem otroctví a vznikání feudálních vztahů, muselo doprovázet i nové státní náboženství.

Tak se z pronásledovaného křesťanského náboženství stalo náboženství státní.

 

Křesťanství pak bylo dobrovolně, nebo násilně rozšířeno po celé Evropě.

Stalo se nedílnou součástí feudalismu.

 

Stalo se součástí feudální prosperity, i součástí násilí páchaném na neposlušných lidech.

 

 

Buržoazní revoluce a kapitalismus zrušil feudální výsady a zavedl odluku církve od státu.

 

Donucovací prostředek  k pracovní povinnosti   feudalismu, dráb a farář byl nahrazen penězi.

 

Člověk musí svobodně prodávat svojí práci, aby mohl žít.

Stát a kapitalismus nepotřebuje boha ke sjednocování lidí.

Boha nahrazují informační média a peníze.

 

 

Bůh se objevil v lidské kultuře proto, že byl potřebný k růstu a rozvoji společnosti a mizí když už pro rozvoj potřebný není.

 

Bůh jako nástroj, byl lidmi stvořen, užíván a pro malé užívání je postupně odkládán do kulturního dědictví lidstva.

 

 

 

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/