Dělba práce,

   lesk a bída naší    civilizace.

 

 

 

Dělba práce změnila náš život, jeden už nemusí umět vyrobit a ovládat všechno. Specializace,  výměna zboží a služeb, ovládla náš život. Nemusím být pekařem, abych mohl jíst pečivo. Nemusím ovládat konstrukci a výrobu televizorů a monitorů, přesto je mohu užívat.

 

Co ale dělba práce v politice, vědě, ekonomii? Prospívá nám, nebo škodí?

 

Jak kdy a komu. Na rozdíl od materiálního produktu, například televize, která funguje nezávisle na našich vědomostech o její konstrukci.

 

Politika, věda, ekonomie, funguje v závislosti na našem vědomí.

Přílišná dělba práce v této oblasti nás zbavuje zpětné vazby.

 

Stáváme se ovladatelnými těmi, kteří mají specializaci na ovládání jiných. Vždyť reklama na zboží, není o ničem jiném než přesvědčit lidi ke koupi konkrétního výrobku nebo služby.

 

Na rozdíl od televize, jejíž konstrukci znát nemusíme, politiku, vědu, ekonomii, sociologii, bychom znát měli,   protože jsme jejich součástí a mohou existovat jenom  skrze nás.

Je na našem vědomí a poznání, budou-li pracovat pro nás nebo jenom proti nám.

 

 

     Začátek dělby práce a specializace.

 

Prvním specialistou dělby práce na úsvitu civilizace, byl kouzelník.  Zabýval se činnostmi, na které ostatní členové rodu neměli čas a které přinášeli celku užitek.

 

Později se dělba práce rozvíjela hlavně přes řemesla, kováře, ševce, krejčí, zedníky, tesaře atd.

Lidé měli stále přehled o tom, co který specialista dělá, a občas sledovali jak to dělá, sledovali při práci kováře, ševce, zedníky, zvláště děti nemohli chybět nikde, kde bylo k vidění něco zajímavého.

 

Jedním z posledních univerzálních pracovníků byl sedlák na svém hospodářství. Byl to člověk, který musel správně pečovat o stavení, hospodářské zvířectvo, pole, nářadí, koně a lidi pracující na statku.

Když nezasel – nesklidil,  když nenakrmil – nepodojil.

 

Roční pracovní cyklus na poli a několikaletý u zvířat měl pevný řád. Každé ošizení některých prací se vrátilo jako ztráta vynaložené práce.

Ztráta vynaložené práce znamenala menší objem získaných potravin, pak přišlo strádání a hlad.

Sedlák z existenčních důvodů musel ovládat celý výrobní cyklus výroby potravin, od přípravy půdy před setím až po zpracování a skladování.

Navíc musel vyrobit něco pro obchod, aby mohl nakoupit od řemeslníků – specialistů z dělby práce nářadí a ostatní věci které nevyráběl ale potřeboval.

 

Sedlák byl člověk, který znal původ a cenu práce všeho co užíval.

Chápal podmíněnost svého úspěchu správně a v čas provedenými pracemi.

 

Dodnes se užívá úsloví – Selský rozum.

Selský rozum, to je pochopení vztahů a souvislostí nutných pro trvalý život.

 

Až sem měla dělba práce a specializace jednoznačně pozitivní vliv na zdravý rozvoj lidské civilizace.

 

 

Pokrok se nedá zastavit

 

Vývoj ale průmyslovou revolucí, přinesl v dělbě práce a specializaci obrovské změny, které stále rychle pokračují i v současnosti.

Už není zemědělců, sedláků kteří dělají všechno, specializovali se.

 

Jeden vyrábí krmivo, druhý chová zvířectvo, třetí ho na jatkách poráží, čtvrtý prodává maso. Každý z nich ještě používá služeb specialistů, vyrábějících výrobní prostředky, nářadí, stroje, auta.

 

Tady už začíná bída dělby práce,  jeden už neví co a proč dělá druhý, nezná souvislosti řetězu výrobního procesu.

 

Život už v mysli lidí není o podmíněných souvislostech materiálních podmínek života

 

Všechny přírodou podmíněné souvislosti, nahrazuje množství peněz, které za práci nebo službu dostáváme.

Kupní síla, to je motor, který určuje chování lidí specialistů, kteří nemají ponětí o původu peněz a věcí které spotřebovávají.

 

Rozumět všemu na světě není možné, je toho tolik že máme problém být alespoň na uživatelské úrovni chápání věcí.

 

Ještě v druhé polovině minulého století bylo běžné, že si majitel auta dělal údržbu a velké opravy sám. Samozřejmě byli už tehdy specialisté v jiných oborech než technických, kteří opravy doma nedělali.

Dnes už lidé jezdí s novými auty do servisů na roční prohlídky a pravidelný servis. Řidič už nemusí být automechanik amatér a často ani nemůže proto že nemá potřebné technické zázemí a ani znalosti.

      

 

To není nic nového, ale důsledky specializace jsou větší. Na straně jedné nám přináší obrovský pokrok a nové možnosti komunikace, práce i zábavy.

Na straně druhé nás odcizuje od přírody a jejích zákonů, vytváří iracionální svět, který nerespektuje přírodní zákony a ani již neví co je přírodní zákon a co přání některých specialistů či jejich pomatenost.

 

 

Když sedlák na jaře nezasel tak v létě nesklízel.

V dnešní specializovaném světě je to jinak, díky obchodu a zásobám se důsledky dnešní činnosti projeví až s velkým zpožděním. Všichni jsou pak překvapeni, nikdo to netušil, nemohl předvídat?

 

Vzpomínám na populační vlnu 70. let.  Stát zvýšil rodinné přídavky aby bylo více dětí. Když byli děti, stát byl zaskočen že se musí také obléci.

Pak byl znovu překvapen že nemá dost míst ve školkách. Pak byl znovu v šoku, když se děti nevešly do škol. Tak se učilo na dvě směny. To bylo v plánovaném hospodářství.

 

Dnešní nepředvídatelnost důsledků je založena v tržním hospodářství, stojícím na vysoké specializaci a dělbě práce.

Každý dělá něco, pro něho momentálně výhodné ale důsledky pro všechny nikdo nedokáže dohlédnout, ani to nemá zapotřebí.

 

 

Jsou tu také lidé, znající všechno. Jsou to „ochránci přírody a ekologičtí aktivisté“ protestují proti všemu a za každou cenu.

Páchají větší škody než živelný rozvoj společnosti.

 

Jaké škody?  Škody největší,  jsou to škody ve vědomí a peněženkách lidí.

Protestují proti všemu.   Proti atomovým elektrárnám.   Proti uhelným elektrárnám.   Proti  přehradám.   Proti dálnicím, proti obchvatům měst.  Proti bourání starých budov.   Proti stavění nových budov. Proti chovu hospodářských zvířat. 

Chtěli by, aby někdo postavil větrné elektrárny, ale foukat do vrtulí chodit nebudou.

 

Nevím jestli tito „protestanti“ protestují z vlastní omezenosti, nebo je vždy nějaká loby za to platí. Vidím jen škody které působí, s užitkem v soukromých kapsách se nikdo nechlubí.

Kolik bylo jenom protestů proti tunelu pod  Stromovkou v Praze. Nakonec se stejně staví, jen to vyjde o pár miliard dráž.

 

Dobré věci se dělají v tichosti, tam kde se objeví ekologičtí „protestanti“, tam se většinou pro jejich obstrukce pouští státu a občanům žilou. Ještě se dožadují podpory od svých obětí!

 

 

Čemu má občan věřit a na koho se může spolehnout?

 

Za feudalismu se musel spolehnout na svého pána a monarchu, v totalitě na vůdce.

V demokracii se musí spoléhat jenom sám na sebe. Musí znát své potřeby, možnosti a zájmy.

 

Musí umět svoje zájmy v demokratickém systému hájit a prosazovat.  Jinak prosadí své zájmy někdo jiný, to už nemusí být také jeho zájmy.

Svoje zájmy prosazuje občan v demokratické společnosti prostřednictvím politiky.

 

 

Jaká je politika?

 

Politika je taková, jakou jí politici dělají. To zase platí jen v demokratické společnosti.

 

 U nás dělá politik politiku, ale novinář pokud možno „nezávislý“ dělá výklad politiky.

Ať si politik dělá a říká co chce, novinář jeho činy a slova přetlumočí lidem tak jak vyhovuje zájmům jeho zaměstnavatelů, nebo jiným spřáteleným politikům, atd.

 

Pak jsou politici rukojmími zájmů novinářů. Nejednou se politici zlobili na moderátory, když televizní diskuzi byli vlastně jak u výslechu. Směli říkat jenom to co chtěl slyšet moderátor, jinak jim bral slovo. To už není dělba práce, ale zločin.

 

 Pak vlastně politiku dělá moderátor a novinář, ale nenese za ní odpovědnost před voliči, odpovědný je jen svému zaměstnavateli.

 

 

Dělba práce mezi politiky a sdělovacími prostředky.

 

 Jedni hlasují v parlamentu, a druzí  řízenými informacemi modelují veřejné mínění k obrazu „svému nebo jinému“.

Kdo má moc, a kdo pak dělá politiku?

 

Volič je pak v situaci nakupujícího v hypermarketu, reklama výrobců ovlivňuje složení jeho nákupního košíku.

 

Ve volbách,  politická práce „nezávislých a nepolitických novinářů“ ovlivňuje a někdy i moderuje výsledky voleb.

 

Pravý hlas politiků v tomto systému zaniká jako hlas volajícího na poušti.

 

 

Věda a poznání

 

Aby mohli specialisté ovládat chování lidí v jakémkoli zájmu, ať obchodním nebo politickém, musí poznat a znormalizovat jejich vědomosti o světě.

 

Dříve stačila bible, jako společný základ názoru na svět.

Dnes jí nahradilo obecné poznání vštípené lidem školou a dalšími komunikačními prostředky.

 

Vědecké poznání světa není jednou pro vždy dané, vyvíjí se zpřesňuje. Není ale bez chyb, protože za vším stojí lidé specialisté z dělby práce se svými zájmy.

 

Ještě v 60. letech nám ve škole říkali, že spát je nejzdravější na rovné tvrdé posteli. Sparťané ve starém Řecku spící na rovných prknech byli příkladem.

Nyní je už samozřejmé z reklamy a časopisů, že máme spát na pružných lamelových roštech a pružných ortopedických matracích.

 

Co se za 40. let změnilo?

Nic!

Jde stále jen o naplňování jednoho ekonomického a politického zájmu.  V letech šedesátých bylo třeba levně pokrýt poptávku po nábytku, a také vychovat novou otužilou generaci pro nové možné válečné strádání.

 

Dnes je třeba prodávat nové lepší a dražší výrobky.  Zákazník musí být motivován, čím jiným než opět zdravím.

 

Vědecky ovlivňovat názory na zdraví, a nejenom na zdraví má velký ekonomický význam.

Pak můžeme podporovat nákup doporučovaného zboží a služeb.

 

Presentace veškerého poznání se tak stává základem pro naplňování ekonomických zájmů.

 

Lidé dobrovolně dělají to co jim vyhovuje, a o čem jsou přesvědčeni, že je to pro ně dobré.

 

 

Jak poznat co je pro mě dobré ?

 

Pasivní možnost je, uvěřit vědcům a reklamě. Zvláště typu vědci zjistili, vědci objevili, vědci, lékaři, doporučují… .

 

Aktivní možnost je, stále vzdělávat a porovnávat různá tvrzení,  místo anonymního vědci nebo lékaři dát na konkrétní osoby.

 

Stále porovnávat a třídit informace, a ověřovat v čase důvěryhodnost zdrojů informací, včetně osobností které je šíří.

 

Na všechno jsme sami, nikdo nám nepomůže.

Každý pomáhá především sám sobě a svojí rodině.

 

Když nebudeme žádat pomoc, ale budeme se spoléhat hlavně sami na sebe, potkáme lidi kteří mají společný zájem. Ve společném zájmu, pokud má trvání už nejsme sami.

Vzájemnou výměnou informací a zkušeností obohacujeme sami sebe i ostatní.

 

Pak nás specializace a dělba práce nemusí dělit,

naopak nás může spojovat a obohacovat.

 

 

PS: 2015

To není nic nového, ale důsledky specializace jsou větší. Na straně jedné nám přináší obrovský pokrok a nové možnosti komunikace, práce i zábavy.

Na straně druhé nás odcizuje od přírody a jejích zákonů, vytváří iracionální svět, který nerespektuje přírodní zákony a ani již neví co je přírodní zákon a co přání některých specialistů či jejich pomatenost.

 

Pomatenost je jen mírné označení současnosti, na pozadí islamizace Evropy, a současné oficiální evropské politiky. Zánik civilizace se zdá být nevyhnutelný, protože slepá ulička vývoje společnosti končí revolucí a válkou, tentokrát jadernou.

 

Pro útěchu, dožili jsme se vrcholu civilizace, teď jedeme z kopce. Revoluce je lepší alternativa než jaderná válka.

 

Livio Zanotto

      http://www.lzgalerie.com/