Původ našeho vědomí, naší duše.

 

 

 

Každý si snad položil otázku, kdy se tady najednou vzalo jeho vědomí, jeho .

 

Duše je podle náboženství nesmrtelná,  podle skutků člověka jí čeká věčný ráj nebo zatracení, případně očistec.

Nebo se stále reinkarnací stěhuje do nových bytostí, to ale zase podle zásluh v životě.

Život je rozmanitý, kolik kultur tolik výkladů duše.

 

Co je ale duše, nebo naše vědomí?

Z čeho a jak vzniká, proč a kam mizí?

 

Dlouho jsem hledal odpověď na otázku původu vědomí, nakonec jsem jí našel. Pomohla mi psychologie a vlastnosti počítačů.

 

Přeskočím evoluci, začnu až embryonálním vývojem nového člověka.

 

Člověk početím získává po předcích genetický program, ve kterém je zakódováno do jaké podoby má vyrůst.

Genetický program zahrnuje i strukturu mozku a nepodmíněné reflexy.

 

Každý sval má svoje nervové spojení s mozkem, pro budoucí koordinovaný pohyb.

Zrovna tak jsou propojeny oči, uši a hmat.

 

Před narozením dochází k bezděčným pohybům, dítě kope.  V mozku vzniká zapojení akce a reakce, pohyb a překážka.

 

Těmito aktivovanými spoji v mozku. Akce a reakce se zakládá budoucí vědomí člověka.

 

Vědomí vzniká následně jako uvědomění si stavu reakce, odporu.

 

Uvědomění si vnitřního stavu mozku, způsobeného reakcí, je časem vzniku vědomí člověka.

 

Prvním obsahem vědomí, je pocit tlaku.

 

Po narození se aktivně zapojují všechny smysly.

Podněty přicházející od smyslových orgánů, se projevují ve stavu mozku a již založené vědomí si je uvědomuje a zapisuje do „mapy“ vědomí.

 

Do mapy vědomí se zapisují všechny důležité zkušenosti s vlastním tělem, s lidmi a světem. Mapa obsahuje  všechny pro nás důležité informace zkušenosti.

Z uvědomění si stavu mozku po reakci, vzniká vlastní , tedy čtecí, zapisující a třídící část vědomí.

 

Obsah mapy je tedy obsahem našeho vědomí i podvědomí, umožňuje již miminku a batoleti vracet se k dobrým zkušenostem a opakovat je.

 

Tím začíná proces učení a rozšiřování mapy vědomí.

 

Přesto, že máme všichni podobný vývoj, daný i podobným genetickým vybavením, naše „mapa“ je u každého trochu jiná.

 

S každým rodiče zacházeli jinak, každý má trochu jinou fyzickou kondici, ne každého stejně bavila forma školního vzdělávání.

To vše a mnoho osobních zkušeností se zapsalo do našeho vědomí, do naší mapy.

 

Proto i když jsme si velice podobní, jsme zároveň každý jiný, každý máme své osobní vědomí, chcete-li svoji duši.

 

Naše duše nespadla z nebe, ani se do nás nenastěhovala z venčí.

 

Naše vědomí, vzniklo jako produkt činnosti našeho těla.

 

Nositelem našeho vědomí, naší duše je naše geneticky evolucí naprogramované tělo.

 

Kam jednou zmizí naše duše, naše vědomí?

 

Zanikne s fyzickým zánikem našeho těla.

 

Co bude potom?

 

Bude to, co bylo před tím, před vznikem našeho vědomí.

 

Bude pro nás nic, je to jediné absolutní nic v přírodě.

 

Zbude tu ale po našem životě stopa po naší práci, zůstanou děti a vnoučata.

 

 

Livio Zanotto

      http://www.lzgalerie.com/