Kulihrášek

 

 

Tů tů, houká to až běda

velká mračna prachu zvedá,

obluda by málem byla

Kulihráška porazila.

 

Ten se lek a jak se zlobil,

prvně viděl automobil.

Za strom skočil,  bál se ven

kdo to tluče na buben.

 

Vykukuje,  pozor dává

co ta bába provolává.

Dnes ať nikdo doma není,

Kašpárek má představení.

 

Kašpárek? Kdopak je to asi

Kulihrášek povídá si.

Pak se pustil cestičkou

po lučině travičkou.

 

Dlouho šel,  až cesta zase

u rybníka ztratila se.

Velký čáp se snesl z výše

čepičku mu sebral tiše.

 

Chce jí hodit do rákosí

Kulihrášek pěkně prosí,

pane čápe vraťte mi jí.

 

Kulihráška trápí hlad,

je jej houby ty já rád.

Zasyčel had z lesa hlouby

nejez,  to jsou moje houby.

 

Považte jen  děti zlaté,

všechny  byly  jedovaté.

 

 

Podle vyprávění svojí babičky, zapsal:

Livio Zanotto