Kůrovec a Šumava.

 

 

Snad všichni chceme zdravou a krásnou přírodu, ale jak má vypadat a jak jí udržovat?

 

Kůrovcová kalamita rozdělila lidi na dva základní tábory.

 

První chtějí řízenou těžbou chránit les a zachránit dřevo před zkázou a zužitkovat práci našich předků.

Les nevyrostl zadarmo a bez práce.

 

Druzí chtějí dát les kůrovci a vytvořit na jeho místě lidskou rukou nedotčený prales.

 

Z čeho vycházíme?

 

Kritizovaná smrková monokultura není přírodní prales, je to po staletí řízené pěstování dřeva pro stavebnictví a dřevařský průmysl.

Vytěžené dřevo musí mít správné vlastnosti, kterých je dosahováno lesním hospodařením, prořezáváním  od výsadby po těžbu.

Je to práce na generace, ten kdo stromy sází už nebývá u závěrečné těžby před novou výsadbou.

Těžbou zhodnocují lesníci práci předchozích generací.

 

 

 

Co je to prales?

 

Jak vypadá prales v Evropě téměř nikdo neví.

 To, že je to les, spíše zarostlá krajina bez činnosti člověka ví každý. Ale jak vypadá?

Pokud existují ostrůvky s označením prales, jsou z bezpečnostních důvodů lidem uzavřeny. Často také pralesní rezervace vnikly na základě člověkem obhospodařovaného lesa.

V lese hospodaří člověk, lesník, sází, prořezává, kácí, udržuje cesty, jeho práce má svůj řád a konečný cíl.

 

Prales je pro člověka nepřátelské a nebezpečné prostředí.

Celou civilizaci lidé prales ničili a prostředí přetvářeli na pole a les.

 

Jaké prostředí je pro člověka příjemné?

 

Je to prostředí v němž začala evoluce druhu Homo sapiens,

Je to prostředí v němž přechází prales v savanu.

Nejlépe se lidé cítí v blízkosti lesa.  To vystihuje i název filmu:

Na samotě u lesa.

 

Lidmi vytvořený prales, to jsou ostrůvky přírody a starých stromů, kde prostředí neslouží k zemědělské ani lesnické výrobě. Slouží k radosti člověka z krásné přírody.

Účelem lidmi vytvořeného pralesa je vedle radosti z poznávání přírody i ochrana genofondu rostlin a živočichů, pro které není na polích a v lesích místo.

 

Kůrovec ochranu nepotřebuje, jemu se  v lesích daří.

 

 

Jak hospodaří příroda ve svém člověkem nedotčeném pralese?

 

Každý  živočich, každá rostlina bojuje za sebe o své místo na „slunci“.

Prales zarůstá, zvířata a hmyz ho ožírají, vzniká mnoho suchého odpadu, který pak příroda uklízí požárem.

Prales se vyčistí a prosvětlí  a může opět začít zarůstat.

 

 

Kůrovce na Šumavě vystřídají požáry.

 

Uschlý les po kůrovcové kalamitě krásně zarůstá a začíná se opět zelenat.

Protože ochranáři zastávají názor, že se nesmí do přírody zasahovat a ten svojí mocí prosazují, tak semenáčky nikdo neprořezává.

Stromy táhnou vzhůru  za světlem a ten co se opozdí uschne ve stínu úspěšnějších vyšších stromků.

Pod zelenými stromy vzniká suchá neprůchodná houština, to je potrava pro lesní požáry které na sebe nedají dlouho čekat.

 

Požáry, které známe každoročně u Austrálie, Kalifornie, Kanady i Ruska s přírodním pralesem poznáme také na Šumavě.

 

Kůrovcovou kalamitu vystřídají požáry které od pravěku patří k divoké přírodě.

 

Díky nesprávné péči ochranářů, se kůrovcový holožír změní v dalších etapách vývoje ve spáleniště, ze kterého vyroste zase nový prales a nový požár.

 

Přírodní cyklus požárů, potřebuje veliké plochy aby se cyklus obnovy přírody stále opakoval.

V malých chráněných územích hrozí trvalá ztráta původního prostředí, jeho celkovým vypálením a tím i zánik některých rostlinných a živočišných druhů.

 

Nesprávnou ochranou přírody připravujeme její celkové zničení.

 

Do lesů a přírody se musí vrátit hospodář se sekerou a pilou, jinak bude hospodařit nekontrolovatelný oheň.

 

„Pralesy v malém“ rostou všude okolo nás tam, kde se vytratila ruka hospodáře.

Na starých fotografiích Prahy jsou okolní kopce holé  bez stromů.Vše co se dalo spálit odnesli lidé domů.

Dnes?

Kopce jsou zalesněné, stráně zarostlé křovím.

Lidé topí plynem, (uhlím, elektřinou), nesekají louky na krmení domácího zvířectva a tak křovisky zarůstá každá louka kde člověk přestal hospodařit.

 

Divočina nám roste za humny, aniž bychom to chtěli a uvědomovali si to.

 

Chránit přírodu musíme jako celek v jejím vývoji.

Do vývoje přírody v Evropě zasáhl člověk svým hospodařením, tím se příroda změnila.

Vyloučením člověka z přírody, se tato změní do podoby z pravěku.

Mamuti se již nevrátí, ale pravidelné požáry zničí chráněné ostrůvky přírody.

 

Vytvořit obrovská území bez zásahů člověka, kde by pravidelné požáry organicky zapadali do života přírody již pro hustotu osídlení Evropy lidmi není kde.

 

Proto každé území, pole, louky, les i prales potřebuje svého hospodáře, včetně chráněných Národních Parků.

 

 

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/