Kýč a umění.

 

 

K čemu připojujeme označení kýč a umění?

 

Můžeme toto označení připojit k jakékoliv tvorbě, k jakémukoliv komunikačnímu projevu. Veškerá tvorba je ve své podstatě komunikace mezi autorem a příjemcem tvorby,

nejčastěji divákem, posluchačem a čtenářem.

 

I když autor tvoří jen pro sebe a zobrazuje jen své nitro, v okamžiku zveřejnění své tvorby vstupuje do komunikace s příjemci díla.

 

Komunikace je nejstarší formou kontaktu lidí i zvířat.

 

Komunikujeme už svým vzhledem, velikostí postavy, oděvem, pohybem, slovem, písmem, obrazem, zkrátka vším čím působíme na jiné lidi.

 

Každá tvorba, každé působení má nějaký účinek na příjemce tvorby, buď nahodilý  nebo cíleně vytvářený.

 

Příjemce na kterého  dílo působí, není nepopsaný list. Každý člověk má ve svém vědomí i podvědomí zapsané všechny pro sebe důležité zkušenosti se světem a lidmi, se kterými se od narození stýkal.

 

Obecné zkušenosti máme podobné, protože jsme jednoho druhu, podobného kulturního prostředí a i školního vzdělávání.

To je naše základna pro vzájemnou komunikaci.

 

V konkrétních zkušenostech se ale lišíme.

 

Každý má své rodiče, kamarády, učitele, svoje lásky a zklamání. I proto jsme každý originál, někdo měl více lásky a jiný více zklamání.

 

Obchodní reklama pro zvýšení účinnosti svého působení, dělí příjemce podle pohlaví, věku a zájmů. Vybízí k nákupu konkrétního zboží a služeb.

 

Z tvorby dělá umění nebo kýč účinek na vědomí příjemce díla.

 

Podle toho kam směřuje vědomí a jím odvozené jednání příjemce, se historicky rozlišuje jedná-li se o umění nebo kýč.

 

Jaká komunikace je umění, a jaká komunikace je kýč?

 

Umění je dílo, které působí ve směru pokrokového vývoje společnosti a směřuje do budoucnosti. Umění je předvojem společenského pokroku. Toho pokroku, který se historicky trvale prosadí.

 

Kýč je dílo, které působí proti společenským změnám a vývoji. Kýč oslavuje krásu minulosti a současnosti a vede příjemce komunikace k neochotě k jakýmkoliv změnám.

 

 

Umění nebo kýč nepoznáme tak, že ho tak někdo označil.

 

Poznáme ho podle toho, kam směruje společenský pohyb.

 

Umění a kýč jsou dva protiklady ve společenském vývoji, jsou odrazem zápasů a zájmů lidí a skupin.

 

Tak jak jsou nepřehledné zájmy a zápasy lidí, tak nepřehledné je označování děl jako umění a kýč.

 

Jednodušší je rozpoznání u historických děl, zde už můžeme  sledovat vývoj umění a kýče v souvislosti s vývojem a pokrokem společnosti.

 

Umění, kýč, a společenský pohyb, je nutné posuzovat vždy ve vzájemných historických souvislostech.

 

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/