Sedmnáctý listopad 1989, milník našich dějin.

 

Příčiny a důsledky Sametové revoluce. Nechci popisovat evoluci a dějiny světa, začnu u příčiny téměř bezprostřední. Touto příčinou bylo vojenské potlačení buržoazní revoluce v roce 1905 v Rusku a pokračování carského feudalismu.

 

Marx popsal a zdůvodnil vývoj lidské společnosti od prvobytně pospolné společnosti ke komunismu. Byl to vývoj evoluční, kdy museli dozrát podmínky uvnitř společnosti. První světovou válkou byly vytvořeny předpoklady k další buržoazní revoluci v Rusku. Buržoazie převzala moc v únoru 1917. Lenin využil nespokojenosti lidí s válkou a sedmého listopadu provedl, socialistickou revoluci. K Marxismu připojil Leninismus. Marxismus je evoluční vývoj, kde se společnost mění podle přírodních a ekonomických zákonů. Leninismus je revoluční přeskočení vývoje o příčku výš bez společenských a ekonomických předpokladů.

 

Vývoj měl přeskočit pomocí vzdělaných politických komisařů. Revoluce v Rusku zamrzla, Lenin reagoval zavedením nové ekonomické politiky NEP. Opět zavedl tržní hospodářství. Hospodářství začalo růst, Lenin zemřel a Stalin označil úspěšné hospodáře za kulaky, hospodářství kolektivizoval a kulaky přesídlil.

 

Lidé v tomto vývoji nebyli subjektem, byli jen objektem politiky. Lidé v souladu se svými zkušenostmi přijali Lenina, později Stalina jako nového hodného Cara a komisaře jako jejich posly. Tak v dobré víře a v souladu s tradicí sloužili novému řádu. Zůstali služebníky. Tento systém po druhé světové válce Sověti (Gruzínci, Ukrajinci a ostatní národy) vyvezly do osvobozené Evropy.

Poválečnou obnovou hospodářství, rostla životní úroveň a byla i hrdost na úspěchy v kosmonautice. Po pádu Chruščova, lidi sužovala byrokracie a ztráta iluzí o šťastném životě.

Rok 1968 byl pokusem o restartování socialismu. Brežněv udělal konec pokusům o „socialismus s lidskou tváří“. Byrokracie zvítězila, moc nad lidmi měli dosazení vedoucí pracovníci. Vláda vládla pomocí cukru a biče. Cukrem pro poslušné byl přidělený byt, výjezdní doložky pro cestu na západ nebo do Jugoslávie, doporučení dětem na studium VŠ, i lepší práce. Bičem bylo dlouhé nebo marné čekání na byt, neudělení výjezdní doložky, nedoporučení studia.

To byl začátek, který se brzy zvrhl ve zneužívání moci. Byty dostávali přednostně vyvolení, příbuzní. Známosti byli důležité pro život. Užívalo se pořekadlo: Ruka ruku myje, já na bráchu, brácha na mě.

 

Lidem byl socialismus odcizen a tak dělali vše pro své dobro. Zelináři, prodejci masa a uzenin, prodejci nedostatkového zboží si ze státního posílali malou domů, úplatek za zboží nebo službu byl běžný. Obecně to bylo tolerováno, nikdo nic neviděl, jen když se někdo protivil mocným, tak přišla kontrola a kriminál.

 

Děti a vnuci znárodněných živnostníků často vstupovali do KSČ, aby mohli podnikat v šedé ekonomice. Vyrostla parazitní třída, která žila z rozkrádání a úplatků. Bylo to přizpůsobení se ekonomickým podmínkám.

 

Byrokratický systém, nasadil brzdu hospodářskému vývoji, nic nepomáhali pokusy o urychlení hospodářského vývoje. Pasivita lidí byla produktem systému, byrokrati a paraziti bránili své pozice.

Pokus o restartování socialismu udělal Gorbačov. Pokus se nezdařil, mezi ním a lidmi byla vrstva byrokratů, která úspěšně bránila změnám.  Gorbačov poznal nemožnost dalšího vývoje socialismu a rozhodl se pro návrat ke kapitalismu. S Reganem se na Maltě dohodl na sjednocení Německa a opuštění svých satelitů.  Jednání bylo tajné, protože ani Gorbačov neměl absolutní moc, což později potvrdil pokus o státní převrat vedený Janájevem.

 

STB připravila pokojné předání moci. Po čtyřiceti letech od znárodnění nebylo koho trestat. Znárodňovatelé i znárodnění byli většinou již po smrti. Mnohé majetky zanikly a jiné byly vytvořeny. Účty si mohli vyřizovat jen jejich děti a vnuci. Děti bývalých živnostníků se často zapojili do šedé ekonomiky, vstoupili do KSČ. Žili a dělali kariéru i peníze v daných podmínkách

 

Socialismus u nás zvítězil v důsledku poválečného rozdělení Evropy a zaniknul po dohodách Regana s Gorbačovem. Vítězný únor byl bez jediného výstřelu a Sametová revoluce bez násilí. Byl to Československý vklad do provádění velké politiky mocností.

Mohlo to být i jinak, mohli téci potoky krve, čí krve?  Naší krve, protože většina rodin seděla na dvou židlích, měla své členy u komunistů i proti komunistům, tak ruka ruku myla i v rodinách. Byl to český způsob přizpůsobení životu mezi střídajícími se mocnostmi

 

Znárodňování i privatizace byla diktována zvenčí, sametové provedení bylo naše.

Mohlo to být i jinak, alternativu zažila Jugoslávie.

Máme tedy co slavit?

Ano máme, z možností jsme vybrali tu nejlepší v souladu s naším životem a tradicemi žitím na rozhraní mezi mocnostmi.

 

Co ale nemůžeme slavit, je neschopnost uvést do života demokratickou prosperující společnost.

Musíme chodit k volbám, musíme vědět proč a koho volit, musíme umět prosazovat své zájmy jako občané, zaměstnanci nebo zaměstnavatelé. Musíme spoléhat na sebe a pracovat pro sebe a své rodiny.

Nesmíme čekat na spasitele, nesmíme čekat na nového vůdce, pána, který se o nás postará.

Musíme svým životem vytvářet svobodný demokratický systém, který dává možnosti k našemu svobodnému a prosperujícímu životu. 

 

Livio Zanotto