Nuda
Co je to nuda, proč existuje?
Nuda je stav vědomí, který patří k výbavě člověka stejně jako hlad, žízeň, únava atd.
Hlad zahání člověk jídlem, ospalost spánkem a nudu duševní aktivitou.
Nuda je „nástrojem evoluce“ vedoucí lidi k aktivitě, tím i k poznávání prostředí ve kterém žijí.
Člověk je universální druh, je schopný žít v různém prostředí, ale musí se naučit jak ve kterých podmínkách žít.
Zvířata mají tělesné přizpůsobení ke svému životnímu způsobu, mají i geneticky určené vzorce chování.
Pravěkým předkům člověka proti nudě stačilo vyprávění a poslouchání příběhů ze života.
Tato komunikace obohacovala lidi o převzaté zkušenosti a vědomosti.
Nudou byl trestán jednotlivec, který se stranil komunikace a vzdělávání.
Komunikace a vzdělávání jsou základní podmínky pro přežití člověka od počátku jeho evoluce.
Komunikace byla vždy spojena s konkrétní životní praxí lidské kultury.
Dělba práce změnila komunikaci i vzdělávání.
Už nebylo všechno pro všechny lidi, specializace rozdělila lidi do různých skupin podle řemesel a společenského postavení.
Nuda jako trest za duševní nečinnost zůstala.
Dělba práce přinesla i nové prostředky k boji s nudou. Prvním takovým prostředkem byla hospoda, přinášela informace, umožňovala komunikaci ale brala zároveň peníze a čas pro rodinu.
Boj proti nudě v současnosti živí mohutný zábavní průmysl.
Ke starým aktivitám, sportu, vyprávění a poslouchání přibylo čtení, film, televize, hudba, počítačové hry chat a internet.
Tím skončilo kolektivní zahánění nudy prací a komunikací.
Nudu začali lidé zahánět ve svém soukromí četbou, magnetofonem, filmem a počítačem.
Izolovali se tak více méně od komunikace v rodině. Stále více lidí zahání nudu v izolaci od živého kolektivu aktivitou ve své virtuální realitě.
Tragédií dělby práce je i to, že se mnozí podvědomě snaží řídit kolektiv pod vlivem virtuální reality, proti zákonům reálného světa.
Neschopnost odlišit virtuální realitu a reálný svět, vede k jejich míšení a to zakládá tragédii naší civilizace.
Rozpor je v přírodních zákonech a kultuře a jejích deformovaných představách o reálném světě.
Tragédií je také vynucování deformovaných představ pomocí zákonů, nařízení a vyhlášek do reálného života lidí.
Na počátku všeho zla i dobra v lidské civilizaci byla nuda, kterou byl trestán každý za svou nečinnost.
Nečinnost škodí nečinným, špatná činnost mocných škodí všem.
Livio Zanotto