Nuda

 

 

Co je to nuda, proč existuje?

 

Nuda je stav vědomí, který patří k výbavě člověka stejně jako  hlad, žízeň, únava atd.

 

Hlad zahání člověk jídlem, ospalost spánkem a nudu duševní aktivitou.

 

Nuda je „nástrojem evoluce“  vedoucí lidi k aktivitě, tím i k poznávání prostředí ve kterém žijí.

 

Člověk je universální druh, je schopný žít v různém prostředí, ale musí  se naučit jak ve kterých podmínkách žít.

Zvířata mají tělesné přizpůsobení ke svému životnímu způsobu, mají i geneticky určené vzorce chování.

 

Pravěkým předkům člověka proti nudě stačilo vyprávění  a poslouchání příběhů ze života.

Tato komunikace obohacovala lidi o převzaté zkušenosti a vědomosti.

Nudou byl trestán jednotlivec, který se stranil komunikace a vzdělávání.

Komunikace a vzdělávání jsou základní podmínky pro přežití  člověka od počátku jeho evoluce.

Komunikace byla vždy spojena s konkrétní životní praxí lidské kultury.

 

Dělba práce změnila komunikaci i vzdělávání.

Už nebylo všechno pro všechny lidi, specializace rozdělila lidi do různých skupin podle řemesel a společenského postavení.

 

Nuda jako trest za duševní nečinnost zůstala.

Dělba práce přinesla i nové prostředky  k boji s nudou. Prvním takovým prostředkem byla hospoda, přinášela informace, umožňovala komunikaci ale brala zároveň peníze a čas pro rodinu.

 

Boj proti nudě v současnosti živí mohutný zábavní průmysl.

Ke starým aktivitám, sportu, vyprávění a poslouchání přibylo čtení, film, televize, hudba, počítačové hry chat a internet.

Tím skončilo kolektivní zahánění nudy prací a komunikací.

 

Nudu začali lidé zahánět ve svém soukromí četbou, magnetofonem, filmem a počítačem.

Izolovali se tak více méně od komunikace v rodině. Stále více lidí zahání nudu v izolaci od živého kolektivu aktivitou ve své virtuální realitě.

 

Tragédií dělby práce je i to, že se mnozí podvědomě snaží řídit kolektiv pod vlivem virtuální reality, proti zákonům reálného světa.

Neschopnost odlišit virtuální realitu a reálný svět, vede k jejich míšení a to zakládá tragédii naší civilizace.

 

Rozpor je v přírodních zákonech a kultuře a jejích deformovaných představách  o reálném světě.

Tragédií je také vynucování deformovaných představ pomocí zákonů, nařízení a vyhlášek do reálného života lidí.

 

Na počátku všeho zla i dobra v lidské civilizaci byla nuda, kterou byl trestán každý za svou nečinnost.

 

Nečinnost škodí nečinným, špatná činnost mocných škodí všem.

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/