Podoby zla.

 

 

Co je to zlo?

 

Zlo je protikladem dobru, zlo působí škody na majetku zdraví i životě.

 

Zlo a dobro vychází z lidské kultury, a zase se do ní vrací jako zpětná vazba.

Dobro a zlo jsou velice relativní pojmy, Jedno může přecházet v druhé a naopak.

Jsou to dva póly jedné podstaty, kterou jsou lidské vztahy.

 

Lidské vztahy jsou společenskou kategorií, i když jejich nositeli jsou jednotlivci, projevují se v celé společnosti.

Společnost bývá nastavena tak, že podporuje dobro a zlo omezuje na nejmenší možnou míru.

 

Proto, že jsou to kategorie relativní, tak je všeho využíváno i zneužíváno.

 

V pohádce o Smolíčkovi, také Jezinky chtěli jen dobro. Jen dva prstíčky tam strčíme,  jen co se ohřejeme  hned zase půjdeme.

A jak to dopadlo, když Smolíček otevřel?

 

Proto před „dobrem“ varuje pořekadlo, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

 

Zlo je sobecký zájem jednotlivce nebo skupiny na úkor ostatních lidí.

 

Nositeli zla jsou především různí podvodníci. Slibují dobro a prospěch svým obětem, aby je následně okradli a oloupili.

Oběti zla pak vyprávějí: Vždyť vypadal jako slušný a důvěry hodný člověk, to by do něj nikdo neřekl.

 

Ano, největší zlo na sebe obléká plášť dobra.

 

Pohádky pomáhají rozpoznávat dobro a zlo, ale poválečný film pomáhal zlu.  Jak?

 

Rozdělil lidi podle vzhledu do kategorií, vybíral lidi s obličejem dobra a typické „zločinecké tváře“.

Divák se ve filmu dobře orientoval, ale v životě na to doplácel.

 

Zlo většinou nosí podobu hodných a slušných lidí.

Vždyť se „zločineckým“  obličejem a hrubostí by neměli šanci.

 

To co platí pro podvodníky, platí i pro politiky. Také na sebe berou podobu dobra a pro většinu mohou připravovat zlo.

Ztělesněním zla je Adolf Hitler, je to největší zlo novověku.

 

Ale jak začínal?

 

Byl ztělesněním dobra a naděje pro milióny lidí.

Šlo mu o mír, blahobyt a pořádek.

Komu o něj nejde?

 

Po vystavení závěrečného účtu se z dobra stalo největší zlo historie.

 

Co je dobro a co je zlo, jak to v čas poznat?

Každé zlo jednou dostane závěrečný účet, ale kdy a za jakou cenu?

 

Tady je opět pořekadlo o Božích mlýnech, melou pomalu ale jistě. Energie těchto mlýnů, pochází z lidské kultury a lidských vztahů.

 

Musíme se mít na pozoru před zlem, a ještě více před dobrem ve kterém může být schováno zlo.

 

Zlo zabalené do pláště dobra, přichází většinou jako nezvané, neočekávané, spadne jako by zázrakem shůry a my máme to štěstí (neštěstí) se s ním potkat.

 

Dobro přichází především jako výsledek našeho dobrého života a práce.

 

Dělba práce a specializace nám ztěžuje orientaci v tom, zda jsme ještě svobodní, nebo jsme manipulování cizími zájmy a zlem.

 

Zlo nás vede k uvěření nositelům zla, kteří jsou zahaleni pláštěm dobra.

Zlo po nás chce uvěření a nechat se ovládat. Nesnáší svobodnou vůli.

 

Dobro  potvrzujeme  poznáváním, porovnáváním, ověřováním a svobodnou vůlí.

 

 

Livio Zanotto

      http://www.lzgalerie.com/