Potraviny, náhražky a civilizační nemoci.

 

 

Co je civilizační nemoc? 

 

Je to negativní reakce těla na změny životního stylu a způsobu  stravování v důsledku civilizačního pokroku.

 

Významný civilizační pokrok nastal na počátku starověku, kdy se z lovce a sběrače  postupně stával pastevec a zemědělec.

 

Lov a sběr nebyl bez námahy, ale zemědělství s prací na poli a na zavlažování, výstavba a údržba hospodářských budov to už byla dřina spotřebovávající mnoho energie.

 

Lidem pomáhala svojí silou  hospodářská zvířata a obiloviny ze zemědělské výroby.

Obiloviny jako vysokoenergetická  potravina dávaly energii zvířatům i lidem.

 

Všude tam, kde lidé začali jíst hodně potravy vyrobené z obilovin na úkor masa a zeleniny, začali chřadnout a trpět civilizačními nemocemi a podvýživou.

 

Lidské tělo potřebuje nejen energii, potřebuje i bílkoviny a vitamíny na svojí regeneraci.

 

Problém regenerace těla byl problémem od starověku, od počátku civilizace.

Lidé přišli na to, že jen o chlebu a vodě se žít a pracovat nedá.

Tak se chléb s vodou  stal stravou pro vězně.

 

Další kapitolou podvýživy se stala výroba bílé mouky, mouka přišla o slupky s vitamíny tuky a vlákninou.

 

Těžce pracující lidé chátrali rychleji po stravování se výrobky z bílé mouky než po potravinách z celozrnné mouky.

 

Lidé byť sytí, chřadli na neschopnost regenerace těla.

Byli hubení, upracovaní , vrásčití a umírali vysílením.

Vysílení byl termín pro předčasně opotřebovaná těla.

 

Poznání příčin vysílení vedlo ke změnám jídelníčku.

Knedlo vepřo zelo dávalo lidem energii  bílkoviny  a vitamíny,  jako švestkové knedlíky s tvarohem.

 

Všichni lidé na tom nebyli stejně, tak zdraví lidí záviselo na dostupnosti i jiné stravy než vyrobené z bílé mouky.

 

Civilizace přinesla i velkovýrobu rafinovaného cukru.

Pečené potraviny ze základu,  mouka – cukr – tuk  se staly dalším zdrojem  energie i podvýživy.

Cukr nahrazoval sladké ovoce  a ovoce bylo konzervováno cukrem v marmeládách.

 

Po druhé světové válce se zvýšila výroba potravin a stroje snížili výdej energie lidí.

Lidé začali jíst podle chuti mouku, cukr, tuk a měli i maso, začali tloustnout.

 

Tloušťka přestala být výsadou bohatých, hubenost zůstala symbolem bídy a nedostatku.

 

Další epidemie civilizačních chorob začala sužovat civilizaci.

Tuční lidé začali trpět na nemoci krevního oběhu.

Infarkty, mozkové příhody, (dříve mrtvice) se stali epidemií pro lidí, zvláště muže po padesátce.

 

Nyní epidemie mírně ustoupila, to díky osvětě a vyšší spotřebě ovoce a zeleniny. Ustoupila také díky léčbě vysokého tlaku a vysokého cholesterolu.

 

Tak k mouce, cukru a tuku, přibyli léky i krabice léků jako daň za přežití.

Léky, to je také něco za něco, mají mnoho vedlejších účinků a už také nejsou zadarmo.

 

Daň za nadbytek cukru, tuku a mouky je obezita která vyvolává další civilizační epidemii diabetes druhého typu.

 

Jak z kolotoče civilizačních nemocí ven?

 

Odstranit z jídelníčku civilizační náhražky potravy a tím odstranit jeden z hlavních zdrojů civilizačních chorob.

 

Jak odstranit?

 

Snížit spotřebu tuků, cukru a mouky na minimum, nahradit je ovocem a zeleninou.

Začít se více pohybovat, (nemyslím v autě).

 

Tělo se nám zotaví a nebudeme potřebovat tolik léků jako dosud.

 

Je to cesta ke zdraví.

 

Náhražky jsou dnes téměř všude. Masné výrobky s nepatným podílem masa. Jogurty plné modifikovaného škrobu. Sýry vyrobené z rostlinných tuků místo  z mléka.

Vše je plné konzervačních látek  aby zboží nepodléhalo zkáze.

 

Kdo chce něco pro své zdraví udělat, měl by se vyhýbat průmyslovým náhražkám přirozené  potravy.

 

Návrat k přírodě je cestou návratu ke zdraví.

 

Cestou ke zdraví musí jít každý sám, zdravým životním stylem a nakupováním potravin podle obsahu a ne podle jména.

 

Vědět co a proč děláme je základ našeho zdraví a  od něho odvozeného štěstí.

 

 

Livio Zanotto

 

      http://www.lzgalerie.com/