Proměny v čase

 

Žijeme ve světě, který se stále proměňuje a my se měníme s ním.

Nic není strnulé bez proměn,vše se mění a vyvíjí včetně našeho vnímání světa. Jinak vnímáme svět v dětství, dospělosti a ve stáří.

V mládí řekneme, to nikdy dříve nebylo. Ve stáří víme, že to bylo mnohokrát, jen to zažívali jiní lidé.

Podstata zůstává stejná, jen forma se mění podle vývoje společnosti.

V mládí vidíme svět který teprve poznáváme, ve stáří vidíme i proměny poznaného světa. „Starý les byl vykácen a na jeho místě je opět vzrostlý les“.

Každá generace vnímá svět k obrazu svých potřeb.

Zajištěný senior má potřeb nejméně, proto je nejsvobodnější, vidí svět a lidi v něm tak, jak mladí vidět nemohou.

 

Se vším zahýbala vědeckotechnická revoluce na konci 20. století, kdy se staří lidé už nenaučili ovládat nové výrobní a komunikační prostředky.

Dnešní senior je opět in, mobil ani počítač mu není cizí.

Senior částečně osvobozený od tlaku hormonů, starostí o zajištění rodiny, má čas se podívat na svět novýma očima.

Vidí to nač se celý život díval, ale nevnímal to.

To je čas, kdy dozrál k tomu, aby se věnoval vnoučatům.

Může jim dát to, nač zaměstnaní rodiče nemají čas, je to poznání světa do kterého rostou i se svými celoživotními zkušenostmi.

 

 

Proměny země

 

Střídají se roční doby, každý rok po zimě opět přijde jaro.

V daleké minulosti se Praha nacházela v tropickém moři a na

Korálových útesech žili trilobiti.

Pohyby kontinentů přesunuli oblast Prahy z tropů na sever,

Srážka Afriky s Evropou vyvrásnila Alpy a zvedla dno moře, tím se zvětšila Evropa.

Eurasii od Severní Ameriky oddělil stále se rozšiřující Atlantický oceán.

Zemské kry se stále pohybují, průvodním jevem je zvedání a klesání zemské kůry a zemětřesení.

Pohyby kontinentů jsou tak pomalé, že je člověk bez technických prostředků k měření ani nepostřehne.

Zemětřesení ale ovlivňují život lidí.

 

 

Eroze

 

Krajinu vytvořila vedle pohybů zemských ker větrná a vodní eroze. Někde mění krajinu viditelně, po bouřích a lijácích, jindy  dává o sobě vědět jen kalnou vodou v řekách.

Eroze působí pomalu a stále. Krajinu po které chodíme vytvořila a stále vytváří voda.

Naše ulice a silnice jsou proti erozi chráněny kamením, asfaltem, betonem a strouhami na odvod vody, přes to, se bez oprav neobejdou.

Žijeme na zemi, která i když se to bezprostředně nezdá je v neustálém pohybu a vývoji.

 

 

Rostliny

 

To, že se živočichové pohybují vidí každý, pohyb rostlin už tak nápadný není, pohybují se také.

Vynechám pohyby rostlin způsobené člověkem tím, že seje, sází a přesazuje.

Stěhování rostlin je podmínkou jejich přežití.

Rostliny se stěhují prostřednictvím kořenů ze kterých vyrážení nové rostliny a pomocí semen která se přemísťují od mateřské rostliny pomocí větru, vody a zvířat.

Ani rostlina nemůže růst na stejném místě věčně, tak se pomalu ale jistě stěhuje.

 

Pamětníci vyprávějí, co za rostliny rostlo v jejich okolí, kde bylo hodně malin a dnes už nejsou. Ani je nenapadne, že se odstěhovali jinam. Hledají důvod jejich zmizení v civilizaci.

Přitom člověk už dávno zavedl střídavé hospodářství na polích,

Aby pro sebe mohl pěstovat stále stejné druhy rostlin.

Rostliny potřebují své živiny v půdě, tak se za nimi stěhují.

Některé potřebují mokro jiné sucho.

Vodní eroze udělá v močálu suchou step a ze stepi močál a rostliny se stěhováním zachraňují před vyhynutím.

 

 

Růst stromů

 

To, že všechno živé roste ví každý. Máme zkušenosti sami se sebou, zvířaty i rostlinami.

Přes to, že růst známe, máme problém s pomalu rostoucími stromy. Při sázení si nedovedeme představit jejich velikost až vyrostou. Doba růstu dvacet a více let je za obzorem představivosti většiny lidí. Vždyť jsou sazenice v trávě sotva vidět, staří často říkají, než vyrostou to tu už dávno nebudeme.

Tak lidé vysázeli stromy pod okna svých domů, metr až dva metry od zdi.

Dvacet ani čtyřicet let není zase tak dlouhá doba, aby se výsledků své práce (sázení) nedožili.

Tak před mnohými domy rostou stromy, které brání přístupu světla do bytů, svými kořeny a větvemi poškozují stavbu.

 

Stromy také stárnou, pak za větru a bouřek padají na domy, auta a někdy i na lidi.

Se stromem zasazeným na nevhodné místo  roste s jeho velikostí i problém s jeho odstraněním, bývá to nákladná a nebezpečná práce.

Když zasadíme strom který dorůstá velké velikosti na nevhodné místo, zakládáme sobě nebo budoucím velký problém  a finanční náklady spojené s naší malou prací.

Přitom stačí tak málo, sázet stromy na místo s ohledem na jejich konečnou velikost.

 

 

Ochrana přírody

 

I příroda se stále proměňuje a vyvíjí. Staré stromořadí bylo před dvěma sty lety čerstvě vysázené.

Po cestě jezdily koňské povozy, dnes často jezdí po této cestě kolony aut  a za větru na silnici padají  větve a někdy celé stromy.

Stromořadí bývá chráněno.

 

Divokou ochranu příroda ani člověk nepotřebuje, protože způsobuje škody.

Veřejná zeleň nepotřebuje chránit zdivočelými amatéry nebo úředníky, potřebuje hospodáře. Potřebuje odborníky, kteří o ní pečují, sází, prořezávají a kácí.

Potřebuje péči lidské ruky a rozumu.

 

 

Praha

 

Praha byla podle dobových fotografií před sto lety obklopena holými kopci. Lidé všechno dříví odnesli domů na topení.

 

Lidé začali topit uhlím a nyní plynem a na kopcích okolo Prahy rostou lesy, louky zarůstají křovím, protože už lidé ani nesekají trávu pro domácí zvířectvo.

Praha nikdy neměla tolik zeleně jako nyní.

Také se pomalu vrací hospodář a o zeleň začíná pečovat.

 

 

Livio Zanotto

www.lzgalerie.com