Puberta

 

Stav člověka nazývaný puberta, není jen lidským stavem, je vlastní i zvířatům.

O pubertě se často mluví, ale o její podstatě se nemluví. Příčina puberty je v potřebě rozbití rodiny, aby dospívající členové rodiny hledali partnery ke svému množení mimo svou rodinu (tlupu).

Puberta je pravěkým nástrojem přírody, který brání rozmnožování mezi blízkými příbuznými.

Na počátku starověku lidé přijali pravidlo o zákazu vytváření nových rodin ze sourozenců. Vytváření kategorií příbuzných lidí, je snad nejstarší kulturní normou.

To co v pravěku řešila puberta, to od starověku řeší i lidská kultura normami a zákony.

Pubertu již nepotřebnou zákony zrušit nemohou, protože je naprogramovaná v našich genech (DNA).

Když známe příčinu puberty, můžeme jí ovlivňovat a lépe snášet.

Dospívající se oddělují od rodiny, jsou někdy nesnesitelní, zavírají se ve svých pokojích, hledají nové vztahy mimo svou rodinu.

Rozumní dospělí vědí, že boj s pubertou je marný, proto nebojují. Doufají, že puberta bez následků přejde. Boj vede jen k naplnění smyslu puberty, a končí rozpadem rodiny.

Lidská společnost se od pravěku změnila, už není možné snadno přejít od jedné tlupy ke druhé tlupě. Lidé opustili tropy, kde žili nazí. V chladnějších krajích musí mít oděvy, zařízené domy a vytápění. Musí najít v dělbě práce své místo k obživě.

Puberta tak již není řešením příbuzenských vztahů a je trestem pro ty,  co si s ní nevědí rady.

Není univerzální návod pro každého jak překonat pubertu. Obecné pravidlo je, poskytnout dospívajícím svobodu a kolektiv lidí mimo rodinu, ve sportu, škole, práci. Seberealizace mimo rodinu je lékem na pubertální vzdor.

Puberta zaniká založením vlastní rodiny.

Člověk je tvor s nejsložitějším vývojem, tak ne každý vzdor je puberta. Každý člověk má své originální vědomí, které se obecně podobá jiným vědomím lidí, ale konkrétně je své a jedinečné.

 

Livio  Zanotto