Stav rovnováhy    –  základní projev hmoty.

 

 

Stav rovnováhy často chápeme jako něco strnulého, neměnného, protože uvádíme věci do pohybu tím že stav rovnováhy změníme v ve stav nerovnovážný.

 

V podstatě ale stav rovnováhy změnit nelze, protože i pohyb je formou stavu rovnováhy hmoty. Jde jen o to, jakou vlastnost hmoty chceme porovnávat s jinou vlastností, a čeho tím chceme dosáhnout.

 

Symbolem stavu rovnováhy je znaménko  rovná se,  =.

Znaménko, rovná se,  je středem matematiky. Na každou stranu navazuje nekonečná řada čísel, na jedné straně kladných a druhé záporných.

Základem matematiky jsou rovnice, je to lidské poznání vložené do vzorců.

 

Mě nejde o matematiku, ale o přírodu ze které všechno pochází.

Stav rovnováhy a jednoty protikladů v přírodě zobrazuje již starověký znak Jin - Jang .

 

 

Otázky a odpovědi

 

Stav rovnováhy existuje i mezi otázkou a odpovědí.

Je to také v podstatě rovnice.  Tato rovnice znamená, že otázka se rovná odpovědi. Ale i naopak odpověď se rovná otázce.

 

Znamená to, chci-li správnou odpověď, musím položit správnou otázku. Chci-li vědět kolik je hodin, nemohu se ptát kolikátého je dnes. 

Jak jednoduché.  Jednoduché to je jen u jednoduchých obecných otázek.

 

U složitějších vztahů nehledáme odpověď na každou otázku, hledáme správnou rovnici mezi odpovědí a otázkou a naopak.

 

 

Typicky špatnou otázkou, je otázka jak vznikl vesmír.

 

Pokud na ní někdo odpovídá, dává nám zase jen špatnou odpověď.

 

Proč je to špatná otázka?

 

Je to špatná otázka proto, že je v ní již odpověď na to co neznáme.

 V levé části rovnice je již předem obsažena část z pravé strany kterou ještě neznáme.

 

Jak vznikl vesmír?

V otázce je že nebyl a vznikl. Ale víme že nebyl? Můžeme to tedy tvrdit jako základ otázky?

 

Jak se tedy správně ptát?

 

Musíme se ptát na to, co můžeme poznávat.

Otázka tedy zní:  Jak se vesmír proměňuje a vyvíjí?

 

Hledáním odpovědi na tuto otázku, poznáváme zákony vývoje a proměny hmoty.

Poznáváme klidná evoluční stádia shlukování částic hmoty do mlhovin, sluncí a planet. Poznáváme bouřlivá revoluční stádia výbuchů supernov,

A jednou možná budeme pozorovat i výbuch supertěžké černé díry. To by bylo pravděpodobně naše poslední pozorování.

 

Tak zvaný, Velký třesk to nebylo pravděpodobně nic jiného, než výbuch supertěžké černé díry ve vesmíru. Hmota rozmetaná do prostoru, dala vniknout všemu co vidíme a poznáváme. Dala vniknout v příčinné souvislosti i životu a lidské civilizaci.

                           

Není divu že nevidíme za hranici prostoru jenž nám dal podmínky k životu.

To ale neznamená, že když ho nevidíme, že neexistuje.

Naopak veškeré poznání nás vede k tomu, že musí existovat.

To co můžeme pozorovat, to je jen část celku, který je pro nás bez hranic. 

                                                                                               

 Vesmír je ve stálých proměnách a vývoji, nic není trvalé, jedny hranice mizí a vytvářejí se nové, co bylo včera již není dnes. To vlastně platí i pro zemi.

 

Ti co odpovídali na otázku jak vznikl vesmír, se většinou shodli na tom, že vznikl z ničeho v bodě singularity a nakonec se do ničeho zase propadne. Neplatí tam žádné známe přírodní zákony, tak mohou tvrdit co chtějí.

 

Je to nesprávný přístup k poznávání přírody, stejně jako tvrzení ve středověku že je země plochá. Přitom už ve Starém Řecku vypočítali průměr kulaté zeměkoule na základě délky stínu v Alexandrii a v Řecku, dávno před tím než se podařilo zemi obeplout a nebo jí pozorovat z vesmíru.

 

 

Oteplování země.

 

Ohrožuje nás změna klimatu?  Proč k ní má dojít?

Je problém v lidské civilizaci, a když je, tak jaký?

 

Země je ve stálých cyklických proměnách, je také ve stálém vývoji. Vývoj znamená, že některé věci mění trvale a není cesta zpátky.

 

Podíváme li se do minulosti vývoje země a pohybů zemské kůry, tak je dnes všechno jinak než bylo dříve.

 

Indie se srazila s Asií a vyzvedla usazeniny mořského dna do výšek osmitisícovek.  Afrika se srazila s Evropou, vytvořila Alpy a zvedla mořské dno a zvětšila evropský kontinent. V Salzburgu se těží sůl  pocházející z usazenin bývalého „středozemního“ moře. V Praze se procházíme po bývalých korálových útesech, které obsahují zkameněliny trilobitů.

 

Posuny kontinentů měnili i směry mořských proudů, vše se stále měnilo a mění.

Vyschlým středozemním mořem putovali sloni a nosorožci na sever za potravou a v zimě zase před sněhem na jih.

Vyvinuli se nové druhy srstnatých zvířat, srstnatí nosorožci a mamuti. Po opětovném zaplavení středozemní kotliny vodou, už zvířata nemohla dále na jih a strádala zimou a nedostatkem potravy.

Ve Věstonicích čekal při poslední době ledové na pravidelné tahy mamutů pračlověk.

 

Evropa byla z veliké části pokrytá ledovcem, a na Sahaře byl zelený ráj. Teď máme zelenou Evropu a vyschlou Saharu.

To všechno se událo dávno před vznikem lidské civilizace.

 

 

Může za předpovědi oteplování člověk?

 

Ano může, je to jeho nápad a prognóza vycházející z předpokladu že svět se nesmí měnit a vyvíjet, musí být stále stejný. 

Tento předpoklad odporuje veškerému vývoji země.

 

Vývoj a proměny země dali vzniknout těžitelným nerostným surovinám, i uhlí a ropě.

Ropa i uhlí vzniklo z energie slunce v procesu fotosyntézy.

Život na zemi je vlastně na sluneční pohon, prostřednictvím rostlin a zvířat včetně energetické „konzervy“ v ropě a uhlí.

 

Na sluneční pohon jsou i vodní elektrárny, energie slunce dopravuje vodu na souš, aby mohla řekami opět téci do moří.

Máme ale i energii, která nepochází přímo ze slunce. Je to energie termální, a jaderná. Obě mají původ ve vývoji vesmíru a naší planety.

 

 

Problém naší civilizace není  ve vývoji a proměnách země a klimatu,  je uvnitř naší civilizace.

 

Nemůžeme chtít konzervovat svět v současné nebo jiné podobě.

Veškerá energie kterou bychom mohli získat by nestačila k vytvoření plně řízených skleníkových podmínek na zemi.

 

Nemůžeme-li změnit svět, musíme změnit sebe a přizpůsobovat svůj život podmínkám které nám příroda vytváří.

 

První a největší podmínkou přežití lidské civilizace, je regulovat počet obyvatel na zemi.

 

Ne že by nás země neunesla. 

Doufám že je ještě dost pamětníků, kteří znají chov slepic na venkově.  Když bylo 20 slepic na velké zahradě, byla zahrada krásně zelená, slepice čisté a zdravé.

Když byli zavřeny do malého výběhu, byli bez trávy a špinavé od bláta a trusu.

 

Lidé stejně jako slepice potřebují místo, potřebují i divokou přírodu a její faunu a flóru.

Jinak bez místa a přírody, zahynou hladem a nemocemi na svém přeplněném smetišti.

 

 

Lidskou civilizaci neohrožuje změna klimatu, ohrožuje ji živelný růst počtu obyvatel.

 

Příroda nepotřebuje člověka, člověk potřebuje přírodu!

 

Přemnožené lidstvo skončí svojí evoluci přesně podle přírodních zákonů. Skončí ve válkách, epidemiích a hladomorech.

 

Je to pro mnohé těžko představitelné, protože už přes 60 let žijeme v relativním blahobytu a bezpečí.

Nic ale netrvá věčně. Kromě vesmíru a jeho hmoty, ale i ta je v neustálých proměnách a vývoji.

 

 

Jin – Jang  a  Dvojitá přetočená spirála.   

 

Kromě znaku rovnováhy Jin – Jang,  znám ještě jeden znak vyjadřující totéž a pro mě lépe a dynamičtěji.

Je to dvojitá přetočená spirála. Levotočivá spirála plynule přechází ve spirálu pravotočivou. Její levá část je negativním obrazem pravé části a naopak.

Nalezl jsem jí v muzeu v Padově, na hlavicích sloupů pocházejících z Egypta.

 

Není to pro mě jen prázdný ornament, je to obrázkové písmo zobrazující podstatu světa.

Je to obrázkové písmo,  zobrazující poznání ze starého Egypta až do současnosti.

 

 Zdá se mi, že ho ale dosud nikdo neumí přečíst. Tak jsem si ho pro sebe přečetl a přetlumočil sám.

Levá strana je negativním obrazem strany pravé, když mezi ně vložím osu s nulou, mám rovnici v níž na straně jedné jsou kladná čísla a na straně druhé čísla záporná. Počet závitů spirály znázorňuje objem kladných a záporných čísel, nebo velikosti rovnice na levé a pravé straně.

Dvojitá přetočená spirála je znakem rovnováhy, čehokoli na světě.

 

 

Rovnováha Země

 

Naše planeta Země, se pohybuje na oběžné dráze okolo slunce jako kosmická loď.

Nachází se ve stavu rovnováhy mezi přitažlivostí slunce, a odstředivou silou rotace kolem slunce.

Je v podobném stavu beztíže jako umělé družice Země.

Pro hmotnost Země, jsme přitahováni k jejímu povrchu.

 

Uprostřed Země je ale opravdový stav rovnováhy a beztíže.

Objem hmoty je na všechny strany stejný. Hmota uvnitř země má hmotnost ale nemá váhu, tudíž se vznáší v zemském nitru  jako kosmonaut v kosmické lodi.

Při rotaci kosmické lodi, vznášející se předměty začínají ulpívat na jejích stěnách.

 

Při rotaci Země, se zemské magma které nemá váhu, ale má hmotnost dává do pohybu směrem k rovníku od osy otáčení odstředivou silou, uvolňované místo zaplňuje magma přicházející od pólů, tam je odstředivá síla zanedbatelná.

 

Tento pohyb magmatu potvrzuje Archimédův  zákon.

Litr vody o hmotnosti 1 kg ponořený do bazénu s vodou má hmotnost 1 kg ale váží 0 kg. Protože je nadlehčován silou svojí váhy. Bazén je ale o ten jeden kg těžší.

 

Pohyby magmatu způsobené odstředivou silou, způsobily praskání zemské kůry, pohyb tektonických desek a dosud trvající pohyby kontinentů.

 

 

Rovnováha v našem vědomí.

 

Stav rovnováhy se týká i našeho vědomí.

 

Člověk si klade otázky a potřebuje nacházet odpovědi. Položená naléhavá otázka, která je zatím bez odpovědi, vytváří stav nerovnováhy.

Rovnováha je ale základ světa, proto se rovnováha vytvoří pohybem.

Na jedné straně je pak otázka a na druhé straně v podvědomí aktivní činnost, porovnávání třídění a hledání odpovědi.

Je to podobné jako v počítači, na monitoru je otázka a na pozadí počítač pracuje a když najde, zobrazí odpověď.

Práce procesoru není vidět, vidět je až výsledek.

 

Klade-li si člověk mnoho naléhavých otázek, které nemůže zodpovědět protože řešení se nalézá mimo něj, dochází k přetížení podvědomí.

U přetíženého člověka dochází k neurózám, stresům, depresím, únavě.

 

K uzdravení je nutné vypnout hledání odpovědi na neřešitelné otázky v podvědomí.

Jak vypnout?

Neklást si otázky, na které nemohu nalézt odpověď.

Přijmout jakoukoli jednoduchou odpověď, která nevyvolává další řetěz otázek.

Neřešit otázky, co když a co kdyby.

 

Je dobré mít na paměti, že přetížení podvědomí není vidět,  projevuje se únavou a psychickými nemocemi.

 

Stav rovnováhy je důležitý všude, také pro klid a pohodu.

 

 

Padající a zabíjející stromy.

 

Proč za větru padají stromy a zabíjejí lidí a ničí majetek?

Protože ekologičtí fanatici naprogramovali vědomí úředníků pro fanatickou ochranu zeleně!

 

Porazit strom je problém. Stovky fanatiků brání staré stromy před poražením i pomocí úředního razítka.

 

Žádný strom ale neroste až do nebe, každý má svůj individuální čas.

Příroda nepotřebuje fanatiky bránící stromy za cenu škod na majetku a ztrát na životech. 

I tady je třeba rovnováhy.

 

Každý les, stromořadí, park i zahrada potřebuje hospodáře, lesníka zahradníka, který vysazuje udržuje a kácí.

 

Každý kdo brání i pomocí úředního razítka staré a nemocné stromy, by měl být trestně i hmotně osobně odpovědný za škody které padající strom způsobí.

 

 

Spravedlnost a právo.

 

Jaký je rozdíl mezi spravedlností a právem?

 

Spravedlnost je základní potřebou lidí, a právo musí sloužit k naplňování spravedlnosti.

 

Právo nesmí být slepé, aby se jeho jménem a účelovým naplňováním litery zákona neděla nespravedlnost.

 

 

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/