Může vědec všechno vědět?

 

 

 

Odpověď na tuto otázku je závislá na tom, co pro tazatele znamená všechno.

První a možná také poslední osobností která věděla „všechno“ byl Aristoteles.

 

Od starověku „všechno“ narostlo do tak velkého objemu, že se do jedné hlavy nevejde.

Proto se poznávání a vědění rozdělilo na různé obory.

 

Dělbou práce a specializací,  je možné mnoha lidmi obsáhnout celé naše poznání.

 

Vědce filosofa Aristotela, dnes nahrazuje mnoho vědců, specialistů a každý z nich zná svůj díl na koláči poznání.

Nikdo ale nezná celý koláč. Naštěstí uprostřed koláče je kruhový díl, který má také svojí výseč a je spojen s ostatními výsečemi.

Je to matka všech věd, je to filosofie.

 

Filosofie je středem a zároveň výstupem všeho vědění a poznání do praktického života.

 

Není ale jediným středem poznávání, máme ještě jeden střed všeho vědění a poznávání, je to naše vědomí.

Každý si nosíme svůj střed ve své hlavě, ten náš subjektivní střed je pro nás primární.

Pro komunikaci mezi lidmi a osvojení si poznání, je užitečné spojit svůj subjektivní střed  se středem všech věd, s filosofií.

 

Filosofie není výkladem světa, filosofie je nástrojem jeho poznávání a prostředkem spojení výsledků poznání s praktickým životem.

 

Uprostřed koláče je filosofie jako nástroj poznávání, ve výseči filosofie je její vznik, vývoj, historie a cesty k pochopení nástroje ve středu koláče..

 

Samozřejmě  lze žít i poznávat bez filosofie, poznávat podle vlastního subjektivního středu. Čím více se náš subjektivní střed odchyluje od filosofie a středu koláče poznání, tím více bloudíme a produkujeme zmatečné  a protismyslné výstupy poznání.

 

Není vědec jako vědec, každý je specialistou na svůj obor, své zaměření.

O jiných oborech má povšechné obecné informace a o některých žádné, tak jako každý z nás.

Tak je ve svém zaměření uznávaným odborníkem a v jiných oborech je laik.

 

Proč si lidé často myslí, že vědec ví všechno a je moudrý?

 

Myslí si to proto, že v minulosti před dělbou práce a před specializací byl člověk buď šikovný na všechno, nebo nešika a také na všechno.

Tak podle výsledků jedné práce je usuzováno na ostatní možné práce.

 

O lékařích je obecně známo, že nebývají šikovní na řemeslné práce, pokud nejsou jejich vedlejším zájmem.

 

O vědcích se ale obecně mylně předpokládá, že když vědí, tak vědí všechno ve všech oborech lépe než kdo jiný,

 

I vědci žijí často v omylech. Také často mylně předpokládají, že když vědí o svém oboru hodně a mají to ověřeno a zkontrolováno, že i ostatní jsou na stejné úrovni a tak často cizímu oboru nerozumí ale důvěřují.

 

Nejčastěji vědci chybují tam, kde výstup své specializace předkládají veřejnosti a spojují ho s obory, které dobře neznají.

 

Bez filosofie je obtížná komunikace mezi specializovanými vědními obory, ale  i mezi vědou a laickou veřejností.

 

Vědci kteří nenašli cestu k filosofii, tak často  jako její náhražku  přijímají náboženství.

 

Vědec nemůže vědět všechno, ale může vědět hodně a mít všeobecný přehled, ale také nemusí, je to také jenom člověk.

 

 

 

 

Livio Zanotto

        http://www.lzgalerie.com/