Trojjediný  stav našeho vědomí.

 

 

 

Naše vědomí, naše „Já“  vzniká jako produkt činnosti našeho těla.

 

Vědomí je produktem vznikajícím činností těla v reakci na prostředí ve kterém se tělo vyvíjí a roste.

 

Vědomí se skládá ze třech neoddělitelných částí:

 

     1. Z těla, které je jeho nositelem.  (hardware)

2.    Z podvědomí.   (software)

3.    Z komunikace, řečí pro komunikaci s lidmi i se sebou samým. (monitor a reproduktory).

 

Řeč a představivost lidé často považují za vědomí,  ale jde jen o výstup z podvědomí, kde je vše předem zpracováno.

Podvědomí pracuje podstatně rychleji než řeč.

 

Příkladem je řízení auta. Když začíná řidič v autoškole, tak si přes slova instruktora  a pak i svou vnitřní řeč určuje činnosti které má vykonat.

Dobře začne jezdit teprve potom, co ovládání vozu převezme podvědomí, pak ovládá vůz automaticky a rychleji než by stačil mluvit.

 

Naše vědomí se neobejde bez správné činnosti všech tří částí,

Proto je vědomí trojjediné.

 

Proces učení je přenášení nových informací do podvědomí, které působí na mozek k rozšíření paměťové kapacity.

Po provedení změn v mozku je proces naučení ukončen.

 

Nejobtížněji se člověk učí novým věcem, nemá-li  dost předchozích zkušeností na které by mohl navázat.

Nejsnáze se učíme, když nové informace nejsou zcela nové, když rozšiřují a doplňují nám již známé informace.

 

Tak jako máme trojjediné vědomí, tak máme i trojjedinou paměť.

 

Paměť máme krátkodobou, do které přichází nové informace. Pokud se nové informace neopakují, nepoužívají, tak zanikají.

 

Dlouhodobá paměť , uchovává opakovaně používané informace.

Opakováním a užíváním informací v krátkodobé paměti  se tyto stanou součástí dlouhodobé paměti.

 

Trvalá paměť,  to jsou přednastavení v mozku bez učení.

Jsou to nepodmíněné reflexy.  Patří k nim i všechna přednastavení mozku usnadňují budoucí přizpůsobení se životu v aktuálních podmínkách .

 

Jak se pozná trvalé přednastavení mozku geneticky zděděné po předcích?

 

Je to, to, čemu říkáme talent nebo vlohy.

Kdo nemá talent a pilně se učí, musí z chaotických universálních struktur v mozku vytvořit nový řád.

Ten kdo má talent, (má na to buňky) má geneticky přednastavené struktury, učení stejné činnosti mu jde snadno a lehce.

 

Snadnost učení využitím přednastavených zděděných struktur, vede k aktivitě a rozvíjení talentu.

 

Tak člověk dědí nejen tělo, ale i povahu atd.

Dědictví je podmínečné, musí se s ním pracovat a cvičit tělo i ducha.

Přednastavení je možnost, práce a aktivita z možnosti vytváří skutečnost.

 

Trvale zděděná paměť není jen reflex a talent na nějaké činnosti, je tam i zkušenost předků s životním prostorem a komunikací.

 

Příjemné prostředí pohladí člověka po duši. Pohladí přednastavení pro život na pokraji lesa, toto přednastavení motivovalo lidi k životu v tomto prostředí. Žít jinde bylo jen z nouze a donucení.

 

Lidé někdy říkají, tady už jsem někdy byl, to už jsem prožil, je jim to povědomé.

 

Toto hodnocení vychází z podvědomí, které při vyhodnocování reality, narazí na přednastavené struktury paměti. Viděné nebo prožité jako by nebylo nové.

 

Ano není nové pro lidský rod, podobné zažívali naši předci.

Je nové pro nás, to nás přednastavená paměť  informuje, že jdeme v tomto případě po osvědčené, předky "vyšlapané cestě".

 

Civilizace ale všechno zamíchala, mezi přednastavenou paměť  se ukládají i první zkušenosti a pozorování v životě.

Podvědomí ale již netřídí fikce a reality. 

Zachází se zážitky, ať jsou z reálného života nebo z fantasmagorických hororů.

 

Dítě tak ukládá do paměti vyprávění i viděné obrazy světa včetně filmů, fantastických filmů a hororů.

Vše je uloženo bez identifikačního štítku původu, pak se vše podílí na povaze, touhách a potřebách dospělého člověka. Není hranice mezi zděděnou pamětí a přijatou v raném dětství.

 

Tak jako těžké násilí mrzačí a láme tělo, tak nesprávné informace a pozorování věcí,  filmů atd. nevhodných věku mrzačí trvale duši člověka.

 

Nemrzačí každou duši stejně, záleží na mnoha okolnostech, jako každé násilí neláme kosti. To že neláme kosti, neznamená, že není nebezpečné pro vývoj člověka.

 

Dědictví po předcích nejsou jen materiální a kulturní statky,

Je to i tělo s trojjediným vědomím a pamětí.

 

Zvířata neznají lidskou řeč a řetězy otázek a odpovědí. 

Řídí se hlavně podvědomím a přednastavenou pamětí.

Hmyz je na tom tak, že se řídí přednastavenými schématy chování, nemá čas se roky učit.

Člověk se naopak bez učení  neobejde.

 

Talent a instinkt lidem zprostředkovávají zkušenosti minulých generací a tím jim pomáhají, ale jen za předpokladu že jim správně rozumějí.

 

Při nesprávném porozumění lidé snadno padnou do náruče podvodníkům, kteří je chtějí ovládnout a zneužít.

 

Vědět a znát je užitečné a potřebné.

 

 

Livio Zanotto

http://www.lzgalerie.com/